Navigace

Obsah

Temelín a přidružené obce

Temelín a přidružené obce

Kočín

Nejstarší zmínka o obci je z roku 1360, kdy náležela Rožmberkům. Název obce vznikl ze jména Kočka ve významu Kočkovo sídlo, tedy Kočkův dvůr. O tom, že v obci skutečně bylo drobné zemanské sídlo, spíše dvůr než tvrz, svědčí dvě jména z roku 1490 – jistí Rybka a Jaroš z Kočína. V urbáři rožmberského panství je r. 1598 Kočín uváděn jako zboží hrádku Poděhusy (dnes obec Podeřiště) u Netolic. Později se část vsi dostala do majetku vladyků z Březí a byla přičleněna ke tvrzi Vysoký Hrádek, od druhé poloviny 16. století byla součástí zboží a tvrze Chvalešovice. Od roku 1616 náležela panství Hluboká nad Vltavou. Když byl v roce 1850 založen nový okres Týn nad Vltavou, zůstal Kočín dočasně připojen k Hluboké nad Vltavou, do vltavotýnského okresu byl včleněn až po roce 1872. V roce 1915 je v Kočíně zaznamenán truhlář, kramář, kovář, kolář a dva hostince. K památkám v obci náleží několik původních statků z druhé poloviny 19. století, návesní kaple sv. Prokopa z roku 1892 a Boží muka (vybudována před rokem 1827) jihozápadně od Kočína.

 

Lhota pod Horami

Nejstarší písemná zmínka o vsi je z roku 1545. Název pochází od slova lhůta: šlechtici jako vlastnící půdy často pronajímali část půdy svým poddaným, kteří nemuseli po určitou dobu (lhůtu), platit úrok z výnosu. Přídomek „pod Horami“ získala ves podle polohy na úpatí Píseckých hor. Na počátku 16. století náležela pravděpodobně část Lhoty k majetku hradu Újezda (Újezdce) nedaleko Neznašova, část ke tvrzi Libějovice. Dělením majetku pak zřejmě přešla újezdská část vsi ke tvrzi Vlhlavy. Záhy po polovině 16. století se ves dostala k majetku panství Hluboká nad Vltavou, při vzniku okresu Týn nad Vltavou byla přičleněna k tomuto okresu. V současné době v obci funguje nový kulturní dům s restaurací a bowlingem, k dispozici je i víceúčelový sportovní areál. K památkám náleží několik původních statků, kovárna a návesní kaple Panny Marie z přelomu 19. a 20. století s gotizujícím štítem.

 

Pláňovy - osada ležící severovýchodně od obce Lhota pod Horami.

 

Litoradlice

Poprvé jsou Litoradlice připomínány k roku 1350, kdy jsou v soupise krumlovského kláštera minoritů a klarisek zaneseny platby z Litoradlic. V roce 1440 je ves uváděna pod názvem Litoradicze jako součást zboží hradu Menšteina (Dívčího kamene). Původní název zněl Lutoradice, vznikl z osobního jména Lutorad. Starší osídlení lokality dokládají četné archeologické nálezy, při ústí potoka Hradní strouha do Vltavy jsou pozůstatky hradiště z doby slovanské (700 – 1000). Nejstarší historii obce je těžké vysledovat, měnila často majitele, náležela k církevnímu majetku, k panství Rožmberků, Dívčických ze Sudoměře, Malovců z Malovic na Dřítni, na počátku 17. století již byla obec bezpečně v majetku panství Hluboká nad Vltavou. Chytilův adresář z roku 1915 zde uvádí exposituru obecné školy ve Křtěnově, velkostatek, cihelnu, hostinec a jednoho kováře. V obci se nachází kulturní dům s restaurací a sportovní zázemí. K památkám náleží zmíněné hradiště a kaple Panny Marie Lurdské z první poloviny 19. století, upravená r. 1900.

 

Býšov (tvrz) - bývalá tvrz v katastru zaniklé obce Knín, nacházející se jihozápadně od Litoradlic. První zmínka je z roku 1395, kdy byli majiteli tvrze Arnošt a Kuník z Býšova, roku 1615, ji kupují Malovcové z Malovic. Dvůr byl součástí hlubockého panství až do roku 1922, kdy byla tvrz i s dvorem při pozemkové reformě Schwarzenbergům vyvlastněna. V roce 1930 se majitelem stal tehdejší nájemce Vladimír Sailer. Ten v rámci restitucí v 90. letech získal tento majetek zpět a prodal ho společnosti ČEZ. Dalším majitelem se staly Jihočeské zemědělské lihovary.

 

U Pištory – hájenka v katastru zaniklé osady Podhájí

 

Coufalka – samota v katastru zaniklé obce Knín

 

Sedlec

První písemná zmínka dokládá ves Sedlec, někdy nazývanou jako Sedlice, k roku 1381 jako majetek panství Hluboká. Název pochází ze slova sedlo, může mít dva významy: geografickou polohu – např. nížina apod., nebo sedlo jako „selo“ (ze staroslovanštiny), tedy sídlo, dvorec. Po třicetileté válce zůstal ze sedmi gruntů zachován pouze jeden. Ves zůstala součástí hlubockého panství až do reorganizace státní správy v polovině 19. století, poté se stala součástí okresu Hluboká nad Vltavou, k týnskému okresu byla přičleněna až po roce 1872. V letech 1850 – 1884 byl Sedlec osadou blízké Lhoty pod Horami. K roku 1915 je zde uveden kovář, hostinec a Hospodářské strojní družstvo pro Sedlici a okolí. V obci funguje kulturní dům s restaurací. K památkám náleží návesní kaple Nejsvětější Trojice na břehu rybníčka z období kolem roku 1905 a kovárna.

 

Temelín

Název obce je znám především díky blízké jaderné elektrárně, která převzala její jméno. První písemná zmínka se datuje k roku 1381, název vznikl z osobního jména Temela. Pro odlišení od blízké vsi Temelínec, původně nazývaný Malý Temelín (zanikla při výstavbě elektrárny), se název obce objevuje také v podobě Velký Temelín. Od svého počátku byla osada Temelín drobným vladyckým zbožím, část náležela k majetku tvrze ve Vlhlavech. V roce 1482 prodali tehdejší majitelé Vlhlav, vladykové z Chlumu, Temelín Petru Kořenskému z Terešova. Temelín připadl neznašovskému panství, jehož součástí byl až do poloviny 19. století. Obec v průběhu historie nabývala na významu, na počátku 20. století zde byla stanice dráhy, poštovní úřad, četnická stanice, čtyři hostince, kupecký krám, obchod s lahvovým pivem, obchod se smíšeným zbožím a obilím, tři trafiky a dokonce obchod s jižním ovocem. V současné době je obec správním centrem pro dalších pět obcí – Kočín, Lhotu pod Horami, Litoradlice, Sedlec, Zvěrkovice. V provozu je zde restaurace se sálem s unikátní výmalbou, rozsáhlý sportovní areál a čerpací stanice. K památkám v obci náleží zajímavá budova barokního špýcharu na místě původního vrchnostenského dvora a návesní kaple Panny Marie z konce 18. století.

 

Kaliště, Shon – osady ležící severozápadně od Temelína, jejich vznik je datován do druhé poloviny 18. století.

 

Rozovy - samota ležící severozápadně od Temelína. Původní hraběcí hajnice a myslivna, v současné době zde působí Centrum ochrany fauny (záchranná stanice ZOO Hluboká nad Vltavou).

 

Zvěrkovice

Obec Zvěrkovice je poprvé uváděna k roku 1379, jméno získala podle osobního jména Zvěrek (Swierek, Zverko apod). Od počátku byla součástí panství Týn nad Vltavou a s ním přešla v polovině 19. století do nového vltavotýnského okresu. V letech 1850 – 1905 byly Zvěrkovice osadou obce Bohunice, v letech 1905 – 1964 byla obec samostatná, s vlastním zastupitelstvem, v letech 1964 – 1985 byla osadou obce Březí a od 1. července 1985 je až dodnes osadou obce Temelín. V roce 1915 zde Chytilův adresář uvádí polní cihelnu a dva hostince. V obci se dochovalo množství statků s prvky původní architektury, časté jsou například srdíčkové průduchy ve štítech domů.  K památkám náleží návesní kaple zasvěcená sv. Václavu z roku 1901 a Boží muka u čp. 10, pravděpodobně z poloviny 18. století. V obci je v provozu restaurace se sálem a sportovní areál na okraji obce.

 

Záluží - obcí a osad s tímto jménem u nás můžeme nalézt několik desítek. Původní název osady zněl krátce – Zaluží. Samostatné zprávy o Záluží neexistují. Původně se jednalo pouze o samotu a později podružskou osadu náležející k obci Bohunice, nyní je Záluží osadou obce Zvěrkovice. K památkám náleží zachovalé selské statky a novodobá Boží muka při silnici do Temelína.

 

U Palečků – samota, která původně náležela do katastru zaniklé osady Podhájí.  Bývalý mlýn na Palečkově potoce s čp. 19 se nachází jižně pod obcí Zvěrkovice. Poprvé se uvádí v roce 1708 jako mlýn "na nestálé vodě u Palečka." V současnosti je mlýn nefunkční.

 

 

OBCE A OSADY ZANIKLÉ V SOUVISLOSTI S VÝSTAVBOU JADERNÉ ELEKTRÁRNY TEMELÍN

Březí

Březí je poprvé zmiňováno v souvislosti s Rynartem z Březí roku 1362. Z tohoto rodu pocházel i vysoký církevní hodnostář Aleš z Březí (* před 1390 – 1442), vyšehradský kanovník (1413), biskup olomoucký (1416) a litomyšlský (1420). Na místě dnešního zámku stávala pravděpodobně již na konci 14. či začátku 15. století tvrz. Dalšími vlastníky tohoto majetku se stali Býšovcové z Býšova, Jan Nebřehovský z Nebřehovic a roku 1556 koupil tvrz Hrádek s několika dalšími vesnicemi Zikmund Malovec. Třicetiletá válka, stejně jako většinu okolních vsí, Březí silně poznamenala. Ve 40. letech 19. století je v Březí uváděno 44 domů a téměř 500 obyvatel. Nacházel se zde také statek, ovčín, pivovar, hostinec a vyráběl se surový uhličitan draselný (flus).  Chytilův adresář zmiňuje v roce 1915 v Březí Hospodářské a strojní družstvo, velkostatek Vysoký Hrádek, lihovar, cihelnu, hostinec, trafiku, obchod smíšeným zbožím, obchodníky nádobím, kováře, obuvníky, řezníka a truhláře. Obě světové války si vybraly daň i z místních obyvatel, památník obětem první světové války byl odhalen v roce 1924, nyní je přesunut na bývalou náves ve Křtěnově. Březí dodnes připomíná barokní kaplička sv. Jana Nepomuckého při cestě k Podhájí a novější kaple na bývalé návsi z roku 1887.

 

Knín

Knín se v písemných pramenech objevuje poprvé roku 1367. Název je odvozen příponou -ín ze staročeského "knieni", tedy dvůr poddaný kněhyni čili kněžně. Velmi se posléze rozšířilo i lidové pojmenování Kmín, které bylo navíc od první poloviny 17. století názvem oficiálním, a to až do roku 1950, kdy došlo k přejmenování opět na Knín. Roku 1850 byla obec přičleněna z hlubockého panství pod správu nově zřízeného okresu Týn n. Vltavou. V roce 1869 je zde uváděno 25 domů a v nich 191 českých obyvatel., roku 1915 celkem 176 obyvatel a v roce 1929 pak 190 obyvatel. V obci samotné fungoval především hostinec a trafika Jakuba Klimeše, fara a škola se nacházely v sousedním Křtěnově a četnická stanice v Temelíně. Roku 1956 bylo v Kníně založeno JZD. V současnosti je zachována z celé vesnice pouze kape sv. Václava z roku 1928.

 

Křtěnov

Lokalita Křtěnova patří mezi nejstarší osídlená místa na Vltavotýnsku. Důkazem jsou nálezy bronzových sekeromlatů ze střední doby bronzové, které daly v archeologii vzniknout pojmu „křtěnovský typ“. Název Křtěnov vznikl zřejmě z osobního jména Křtěna a značí ves lidí Křtěnových. První písemný doklad o Křtěnově je datován 5. listopadu 1261, kdy je jako první známý plebán (farář) kostela sv. Prokopa uveden jistý Mathias. Při kostele jsou doloženi členové vladyckého rodu z Březí, včetně Aleše z Březí (viz. Březí). Původně gotický kostel s pozůstatky ještě staršího románského zdiva je doplněn třípatrovou hranolovou zvonicí se dvěma zvony z první poloviny 16. století, jejíž barokní přestavba zakrývá pravděpodobně starší původ této stavby. Škola ve Křtěnově byla zřízena již před školskou reformou Marie Terezie v roce 1737. Podle Chytilova adresáře z roku 1915 se ve Křtěnově nachází dva hostince, kovář, kramář, krejčí, obuvník, výroba čerpadel a pil a Spolek pro vydržování kuchyně pro školní mládež. První světová válka si vyžádala z řad křtěnovských 6 obětí, jejich jména jsou zaznamenána na pomníku padlých farníků na křtěnovské návsi u kostela. V současnosti je z celé vesnice zachován pouze kostel se zvonicí a přilehlým hřbitovem, budova bývalé fary, školy a hostince.

 

Podhájí

Název Podhájí pochází z jeho polohy „pod hájem“. Na místě této osady se zřejmě nacházel již v 17. století panský dvůr a několik nevelkých stavení bez hospodářského zázemí. Roku 1840 je Podhájí zmíněno jako součást vysokohrádeckého panství a osada obce Březí. Svůj domov zde často nacházeli různí „světoběžníci“ v podobě podomních obchodníků, brusičů, kolotočářů a komediantů. Žili zde i příbuzní Matěje Kopeckého, loutkářský rod Dubských. Díky tomuto přílivu byla osada Podhájí v počtu obyvatel srovnatelná se sousedním Březí, například v roce 1848 měla přes 400 obyvatel a 55 domů.

Po roce 1850 je v Podhájí zmiňován 1 chalupník, 22 domkářů, švec, mlynář (Palečkův mlýn) a tesař. Chytilův adresář zaznamenává k roku 1915 hostinec, obchodníka dobytkem, pohodného (drnomistr), mlynáře, soustružníka, prodavačku řemínků a působnost spolku Místního odboru hospodářského sdružení českých křesťanských zemědělců. Válečné útrapy první světové války nepřežilo 14 mužů, pomník těmto obětem je nyní umístěn na křtěnovské návsi. V současnosti je zachována z celé vesnice pouze kaple sv. Jana Nepomuckého.

 

Temelínec

Název Temelínec (Malý Temelín, Český Temelín, Klein Temelin) vznikl zřejmě z osobního jména Tomáš či Temela a poprvé je v písemnostech zmiňován v roce 1372. V průběhu 16. století byla ves součástí několika majetků a části náležely různým panstvím. Mezi držiteli se tak v této době objevuje vysokohrádecký dvůr, panství Vlhlavy, hrad Újezdec u Neznašova či vladykové ze Žimutic. Na počátku 17. století získávají větší část Temelínce Malovci a stává se součástí hlubockého panství. Berní rula z roku 1654 zaznamenává v Temelínci (v části náležící hlubockému panství) osm gruntů gruntů a pouze tři osedlé. Po zániku vrchnostenské správy je Temelínec osadou obce Kočín, od roku 1879 pak samostatnou obcí. V roce 1915 Chytilův adresář v Temelínci uvádí hostinec, kováře, obuvníka, trafiku, truhláře a Hospodářské strojní družstvo pro Temelínec a okolí. První světová válka si zde vybrala daň v podobě čtyř padlých. V roce 1937 byla na místě zchátralé kaple sv. Jana Nepomuckého vybudována kaple nová, zasvěcená sv. Vojtěchovi. Z Temelínce dnes zůstala zachována pouze Boží muka na jihozápadním okraji původní obce.