| Knín |
| Kočín |
| Lhota pod Horami |
| Litoradlice |
| Sedlec |
| Temelín |
| Zvěrkovice |
| Záluží |
| Fotogalerie |
Knín se v písemných pramenech objevuje poprvé roku 1367. Název je odvozen příponou -ín ze staročeského "knieni", tedy dvůr poddaný kněhyni čili kněžně. Velmi se posléze rozšířilo i lidové pojmenování Kmín, které bylo navíc od 1.poloviny 17.století názvem oficiálním, a to až do roku 1950, kdy došlo k přejmenování opět na Knín. Roku 1850 byla obec přičleněna z hlubockého panství pod správu nově zřízeného okresu Týn n.Vltavou. V roce 1869 je zde uváděno 25 domů a v nich 191 českých obyvatel., r.1915 celkem 176 obyvatel, r.1929 190 obyvatel ( počet domů se za tu dobu nezměnil ). V obci samotné fungoval především hostinec a trafika Jakuba Klimeše, fara a škola se nacházely v sousedním Křtěnově a četnická stanice v Temelíně. Roku 1956 bylo v Kníně založeno JZD.
Nejstarší zmínka o obci je z roku 1360, kdy náležela Rožmberkům. Název obce vznikl ze jména Kočka ve významu Kočkovo sídlo, tedy Kočkův dvůr. O tom, že v obci skutečně bylo drobné zemanské sídlo – spíše dvůr než tvrz, svědčí dvě jména z roku 1490 – jistí Rybka a Jaroš z Kočína. V urbáři rožmberského panství je r. 1598 Kočín uváděn jako zboží hrádku Poděhusy (dnes obec Podeřiště) u Netolic. Později se část vsi dostala do majetku vladyků ze Březí a byla přičleněna ke tvrzi Vysoký Hrádek, od druhé poloviny 16. století byla součástí zboží a tvrze Chvalešovice. Od roku 1616 náležela panství Hluboká nad Vltavou. Když byl v roce 1850 založen nový okres Týn nad Vltavou, zůstal Kočín dočasně připojen k Hluboké nad Vltavou, do vltavotýnského okresu byl včleněn až po roce 1872. K památkám v obci náleží několik původních statků z druhé poloviny 19. století a návesní kaple sv. Prokopa z roku 1892.
Nejstarší písemná zmínka o vsi je z roku 1545. Název pochází od slova lhůta: šlechtici jako vlastnící půdy často pronajímali část půdy svým poddaným, kteří nemuseli po určitou dobu (lhůtu), platit úrok z výnosu. Přídomek „pod Horami“ získala ves podle polohy na úpatí Píseckých hor. Na počátku 16. století náležela pravděpodobně část Lhoty k majetku hradu Újezda (Újezdce) nedaleko Neznašova, část ke tvrzi Libějovice. Dělením majetku pak zřejmě přešla újezdská část vsi ke tvrzi Vlhlavy. Záhy po polovině 16. století se ves dostala k majetku panství Hluboká nad Vltavou, při vzniku okresu Týn nad Vltavou byla přičleněna k tomuto okresu. V současné době v obci funguje nový kulturní dům s restaurací a bowlingem, je zde stanice lokální dráhy Týn nad Vltavou – Číčenice, k památkám náleží několik původních statků, kovárna a návesní kaple Panny Marie z přelomu 19. a 20. století s gotizujícím štítem.
Poprvé jsou Litoradlice připomínány k roku 1350, kdy jsou v soupise krumlovského kláštera minoritů a klarisek zaneseny platby z Litoradlic. V roce 1440 je ves uváděna pod názvem Litoradicze jako součást zboží hradu Menšteina (Dívčího kamene). Původní název zněl Lutoradice, vznikl z osobního jména Lutorad. Starší osídlení lokality dokládají četné archeologické nálezy, při ústí potoka Hradní strouha do Vltavy jsou pozůstatky hradiště z doby slovanské (700 – 1000). Nejstarší historii obce je těžké vysledovat, měnila často majitele, náležela k církevnímu majetku, k panství Rožmberků, Dívčických ze Sudoměře, Malovců z Malovic na Dřítni, na počátku 17. století již byla obec bezpečně v majetku panství Hluboká nad Vltavou. K památkám náleží zmíněné hradiště a kaple Panny Marie Lurdské z první poloviny 19. století, upravená r. 1900.
První písemná zmínka dokládá ves Sedlec k r. 1381 jako majetek panství Hluboká, název pochází ze slova sedlo, může mít dva významy: geografickou polohu – např. nížina apod., nebo sedlo jako „selo“ (ze staroslovanštiny), tedy sídlo, dvorec. Ves zůstala součástí hlubockého panství až do reorganizace státní správy v polovině 19. století, poté se stala součástí okresu Hluboká nad Vltavou, k týnskému okresu byla přičleněna až po roce 1872. V obci funguje kulturní dům s restaurací, k památkám náleží návesní kaple Nejsvětější Trojice na břehu rybníčka z období kolem roku 1905, kovárna a na jižním okraji obce zděná Boží muka z konce 18. století.
Název obce je znám především díky blízké jaderné elektrárně, která převzala její jméno. První písemná zmínka se datuje k roku 1381, název vznikl z osobního jména Temela. Pro odlišení od blízké vsi Temelínec, původně nazývaný Malý Temelín (zanikla při výstavbě elektrárny), se název obce objevuje také v podobě Velký Temelín. Od svého počátku byla osada Temelín drobným vladyckým zbožím, část náležela k majetku tvrze ve Vlhlavech. V roce 1482 prodali tehdejší majitelé Vlhlav, vladykové z Chlumu, Temelín Petru Kořenskému z Terešova. Kořenští vybudovali tvrz v Neznakově, Temelín připadl neznašovskému panství, jehož součástí byl až do poloviny 19. století. Obec v průběhu historie nabývala na významu, na počátku 20. století zde byla stanice dráhy, poštovní úřad, četnická stanice, čtyři hostince, kupecký krám, obchod s lahvovým pivem, obchod se smíšeným zbožím a obilím, tři trafiky a dokonce obchod s jižním ovocem. V současné době je obec správním centrem pro dalších šest osad – Kočín, Lhotu pod Horami, Litoradlice, Sedlec, Zvěrkovice a Zaluží. K památkám v obci náleží zajímavá budova barokního špýcharu na místě původního vrchnostenského dvora. Do katastru obce spadá rovněž několik kilometrů vzdálená dochovaná unikátní tvrz Býšov, sídlo vladyckého rodu Býšovců z Býšova.
Obec Zvěrkovice je poprvé uváděna k roku 1379, jméno získala podle osobního jména Zvěrek (Swierek, Zverko apod). Od počátku byla součástí panství Týn nad Vltavou a s ním přešla v polovině 19. století do nového vltavotýnského okresu. V letech 1850 – 1905 byly Zvěrkovice osadou obce Bohunice, v letech 1905 – 1964 byla obec samostatná, s vlastním zastupitelstvem, v letech 1964 – 1985 byla osadou obce Březí a od 1. července 1985 je až dodnes osadou obce Temelín.
V obci se dochovalo množství statků s prvky původní architektury, časté jsou například srdíčkové průduchy ve štítech domů. K památkám náleží návesní kaple zasvěcená sv. Václavu z roku 1901 a starší Boží muka u čp. 10. Zajímavá je lokalita pod vsí, tzv. Palečkův mlýn na Palečkově potoce. V obci je v provozu restaurace se sálem.
Obcí s tímto jménem u nás můžeme nalézt několik desítek. Původní název osady zněl krátce – Zaluží. Samostatné zprávy o Záluží neexistují. Původně se jednalo pouze o samotu a později podružskou osadu náležející k obci Bohunice. K památkám náleží zachovalé selské statky a novodobá Boží muka při silnici do Temelína.